NOVINKY

Víte co si k vám může dovolit "černý šerif"?

Napsal Michal Čabrádek | Publikováno v časopisu Development News, 05/2017

Přítomnost uniformovaných zaměstnanců bezpečnostních agentur v obchodních centrech se pomalu ale jistě stává běžnou záležitostí při nakupování. Přísné pohledy černých šerifů zkoumající i ten nejmenší pohyb zákazníka nezřídka kdy v člověku vzbuzují jakýsi pocit viny i přesto, že si přišel pouze nakoupit na víkend.

O to horší situace pak nastává, když takzvaný černý šerif k člověku přistoupí a dožaduje se prozkoumání obsahu tašky či kabelky. Jaká práva vůbec bezpečnostní agentury nejen v supermarketech mají a co mohou po zákaznících požadovat?

Příslušník security není policista

V první řadě je nutné uvést, že černý šerif nemá o nic víc pravomocí a možností než jakýkoliv jiný občan, tedy i zákazník. Již několik let je sice na stole Ministerstva vnitra návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti, ani ten ale pravomoci těchto osob ve svém současném znění nijak nerozšiřuje. Zákazník i šerif jsou si tedy co do svých práv a povinností naprosto rovni, nicméně uniforma a přísný pohled vzbuzuje pocit viny a rázem se člen ochranky v očích zákazníka mění v policistu.

V momentě kontaktu zákazníka se zaměstnancem bezpečnostní agentury tak stojí tváří v tvář občan s občanem, nikoliv s policistou nebo s celníkem. Trestní řád, kterým se občané stejně jako i jinými zákony musí řídit, pak hovoří jasně. Vyzvat druhého k legitimaci, případě u něj provést osobní prohlídku, může pouze policejní orgán a to ještě ze zákonem vymezených důvodů, jakým je například podezření ze spáchání trestného činu. Člen ochranky tedy samozřejmě jako kdokoliv jiný může zákazníka vyzvat k odhalení obsahu jeho kapes, v žádném případě však zákazník není povinen tuto výzvu uposlechnout. Pokud by se i přesto dožadoval „prošacování“ nebo v extrémním případě si svémocí k obsahu zákazníkových kapes dopomohl sám, hrozil by mu samozřejmě postih a v krajní situaci i trestní řízení.

V určitých situacích může být "dočasným policistou" každý

Právní řád však občanům, a tedy i příslušníkům bezpečnostních agentur vkládá do rukou zbraň daleko mocnější. Jedná se o možnost zadržení pachatele, pokud byl přistižen při trestném činu případně bezprostředně po něm. V této situaci trestní řád zmocňuje kohokoliv k omezení osobní svobody pachatele za účelem zajištění důkazů a zabránění jeho případného úniku, samozřejmě za podmínky jeho okamžitého předání policejnímu orgánu. Člen ochranky tak při splnění výše uvedených podmínek může osobu zadržet a vyčkat na příchod policie.

Rozum, či zákon?

Na celou problematiku je samozřejmě nutné nahlížet nejen pohledem právním, ale zejména tím lidským. Je naprosto samozřejmé, že každý, včetně podnikatele nebo provozovatele obchodního centra má zájem na tom chránit svůj majetek od případných zlodějů. Právě ti totiž často znají právní problematiku pravomocí bezpečnostních agentur často lépe než advokáti. Zároveň i spotřebitel nemá zájem na tom být při nakupování pod drobnohledem uniformované ochranky a případně obviňován z krádeže. Jediným řešení se tak zdá být cesta vzájemného respektu a zároveň znalosti svých práv. A to jak na straně černého šerifa, tak na straně zákazníka.

Víte co si k vám může dovolit "černý šerif"?

Napsal Michal Čabrádek | Publikováno v časopisu Development News, 05/2017

Přítomnost uniformovaných zaměstnanců bezpečnostních agentur v obchodních centrech se pomalu ale jistě stává běžnou záležitostí při nakupování. Přísné pohledy černých šerifů zkoumající i ten nejmenší pohyb zákazníka nezřídka kdy v člověku vzbuzují jakýsi pocit viny i přesto, že si přišel pouze nakoupit na víkend.

O to horší situace pak nastává, když takzvaný černý šerif k člověku přistoupí a dožaduje se prozkoumání obsahu tašky či kabelky. Jaká práva vůbec bezpečnostní agentury nejen v supermarketech mají a co mohou po zákaznících požadovat?

Příslušník security není policista

V první řadě je nutné uvést, že černý šerif nemá o nic víc pravomocí a možností než jakýkoliv jiný občan, tedy i zákazník. Již několik let je sice na stole Ministerstva vnitra návrh zákona o soukromé bezpečnostní činnosti, ani ten ale pravomoci těchto osob ve svém současném znění nijak nerozšiřuje. Zákazník i šerif jsou si tedy co do svých práv a povinností naprosto rovni, nicméně uniforma a přísný pohled vzbuzuje pocit viny a rázem se člen ochranky v očích zákazníka mění v policistu.

V momentě kontaktu zákazníka se zaměstnancem bezpečnostní agentury tak stojí tváří v tvář občan s občanem, nikoliv s policistou nebo s celníkem. Trestní řád, kterým se občané stejně jako i jinými zákony musí řídit, pak hovoří jasně. Vyzvat druhého k legitimaci, případě u něj provést osobní prohlídku, může pouze policejní orgán a to ještě ze zákonem vymezených důvodů, jakým je například podezření ze spáchání trestného činu. Člen ochranky tedy samozřejmě jako kdokoliv jiný může zákazníka vyzvat k odhalení obsahu jeho kapes, v žádném případě však zákazník není povinen tuto výzvu uposlechnout. Pokud by se i přesto dožadoval „prošacování“ nebo v extrémním případě si svémocí k obsahu zákazníkových kapes dopomohl sám, hrozil by mu samozřejmě postih a v krajní situaci i trestní řízení.

V určitých situacích může být "dočasným policistou" každý

Právní řád však občanům, a tedy i příslušníkům bezpečnostních agentur vkládá do rukou zbraň daleko mocnější. Jedná se o možnost zadržení pachatele, pokud byl přistižen při trestném činu případně bezprostředně po něm. V této situaci trestní řád zmocňuje kohokoliv k omezení osobní svobody pachatele za účelem zajištění důkazů a zabránění jeho případného úniku, samozřejmě za podmínky jeho okamžitého předání policejnímu orgánu. Člen ochranky tak při splnění výše uvedených podmínek může osobu zadržet a vyčkat na příchod policie.

Rozum, či zákon?

Na celou problematiku je samozřejmě nutné nahlížet nejen pohledem právním, ale zejména tím lidským. Je naprosto samozřejmé, že každý, včetně podnikatele nebo provozovatele obchodního centra má zájem na tom chránit svůj majetek od případných zlodějů. Právě ti totiž často znají právní problematiku pravomocí bezpečnostních agentur často lépe než advokáti. Zároveň i spotřebitel nemá zájem na tom být při nakupování pod drobnohledem uniformované ochranky a případně obviňován z krádeže. Jediným řešení se tak zdá být cesta vzájemného respektu a zároveň znalosti svých práv. A to jak na straně černého šerifa, tak na straně zákazníka.

JoomShaper